Zkusme na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvme Vesmíru do jeho práce a odolejme pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberme si oblast života, kde se nám „nedaří“ a zkusme k ní přistoupit jinak.
Přijměme to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Prostě to udělejme jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujme, klidně dýchejme a nesnažme se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechme se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáme co ztratit – pokud jsme vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíme křečovitě „pod krkem“.
Nechme prostor Vesmíru – svému Zdroji, aby vše udělal za nás. Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťme ruce z volantu a nechme to svému osudu.
Nebojme se – vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíme znát. Naše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáme.Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechme věci proběhnout, uvolněme se a dejme si další kávu.Udělejme to prostě jednou jinak – vypněme naši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujeme, se ztišme a nic neříkejme.
Tam, kde obvykle tlačíme, povolme stisk.
Tam, kde kontrolujeme, přestaňme s tím a nechme to být.
Tam, kde plánujeme, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.
Prostě to udělejme jinak.
Vnější sílu nahraďme vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáme zpět radost a chuť žít.
Tak se budeme více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.J. Dušek