Pokud kráčíme po cestě svého vnitřního rozvoje, tak přijdou chvíle, kdy se nás dotkne temnota a naše stíny. A někdy nás dokonce i celé pohltí.
Přeji nám všem, abychom se to nesnažili překonat povrchní snahou o momentální štěstí a něco si nalhávali, ale zkrátka se tomu odevzdali a dokázali to pravdivě přiznat sobě i svému blízkému okolí. Otevřená komunikace směrem vůči sobě a ostatním nám může v mnohém naši cestu ulehčit.
Dovolíme si opravdu přiznat si svou zranitelnost a otevřít se v ní i našemu okolí? Ano na to je
dobré mít kolem sebe lidi, co Vás opravdu přijímají s tím vším jací jsme a když je nemáme, tak si položme otázku: „Přijímám opravdu sám sebe takového jaký jsem i se svou temnotou a stíny?“
Pro mě osobně je to stále velké téma, kterým aktuálně proplouvám a učím se být v něm den ode dne pravdivější. Pomáhá mi v tom i moje tělo, které mě ať už bolestí nebo různými pocity nepohodlí upozorní, jestli jsem v tom právě pravdivý nebo to v sobě dusím a živím spíše strach z nepřijetí. Jak to máte vy?
Co Vám pomáhá? Jak se Vám to daří? Potřebovali byste pomoc a podporu?
Pokud chcete zkoumat tohle téma, je spousta cest a já Vás na této cestě můžu provést za pomoci moudrosti vašeho těla.